Ivan Klíma

Ivan Klíma (*1931) je předním českým spisovatelem, bývalým disidentem, spoluzakladatelem Obce spisovatelů (1989) a předsedou českého PEN-klubu (1990-93). Patří k nejpřekládanějším a ve světě nejznámějším českým spisovatelům. Klímovy knihy byly přeloženy do více než třiceti jazyků. Pochází z pražské židovské rodiny, proto byl jako desetiletý s rodiči a mladším bratrem deportován v roce 1941 do Terezína: „My jsme sem přišli jako první transport z Prahy desátýho prosince čtyřicet jedna, v den, kdy Američani vstoupili do války. To si pamatuju, že to byla taková povzbudivá zpráva. Měli jsme pocit, že tady budeme tři měsíce a byli jsme tu tři a půl roku. Ti, co sem přijeli, tak tady většinou byli jenom na chvíli a pak je znova naložili a vezli je nazpátek do Osvětimi. A odtamtud se vrátil málokdo… Mám dost šťastnou povahu, takže děsivé sny o Terezíně se mi dneska už nezdají.“

Po válce vystudoval na Filosofické fakultě UK češtinu a literární vědu. Pracoval jako redaktor v Květech, v nakladatelství Československý spisovatel, v Literárních novinách, přispíval do v Literárních listů, Lidových novin, do časopisů Květen, Plamen a Orientace. V letech 1969 až 1970 působil jako hostující profesor české literatury na Michiganské univerzitě v USA. V 60. letech patřil k vůdčí skupině intelektuálů, kteří se výrazně zasloužili o uvolnění politických poměrů a o vznik tzv. Pražského jara. Po jeho porážce se postavil proti totalitě a normalizační politice. Zařadil se tak mezi zakázané spisovatele, publikovat mohl jen v samizdatu a exilu a vystřídal několik zaměstnání, živil se dělnickými profesemi. Podepsal Chartu 77.

Klímovo literární dílo je značně rozsáhlé a žánrově pestré: zahrnuje prózu, dramata, reportáže, eseje, fejetonistiku i knížky pro děti, je autorem televizních inscenací, rozhlasových her, námětů pro loutkové a kreslené filmy. K jeho nejznámějším titulům patří Má veselá jitra, Moje první lásky, Soudce z milosti, Láska a smetí. Ivan Klíma je laureátem Ceny Franze Kafky (2002) nebo Ceny Karla Čapka (2010).