Mladá svitavská fotografie

Pavel Snoha, Pavel Juřík a jejich hosté aneb Mladá svitavská fotografie

Organizované fotografování má ve Svitavách dlouhou tradici, vždyť první svitavský fotoklub vznikl ještě za „Němců“ během první republiky. Je milé, ba přímo úžasné, že současný fotoklub ve Svitavách je z poloviny tvořen mladými nadšenými fotografy.

Pavel Snoha do něho vstoupil ještě co by středoškolák a hned začal sbírat úspěchy. Nemyslím tím „medaile“ v soutěžích nebo publikované fotografie v českých fotografických časopisech nebo v denním tisku. I když takových úspěchů bylo během teprve několikaleté fotografické kariéře požehnaně. Mám na mysli úspěchy ve smyslu, že se jeho fotografie hned líbily, že v nich bylo něco na tak málo zkušeností neokoukaného, jakoby si s digitální technikou rozuměl podstatně déle. Zvládal od začátku jak výběr pohledu přes hledáček, témata, tak i technickou stránku věci. Během několika měsíců si osvojil „digitální fotokomoru“, kterou dnes zvládá dokonale. Ne náhodou ho svitavský fotoklub vyzval k závěrečné úpravě fotokolekce pro 29. Národní soutěž a výstavu amatérské fotografie 2009. I díky Pavlovi kolekce s názvem „Řemeslo má zlaté dno“ ve velké konkurenci zvítězila. Viděl jsem několik jeho barevných fotografií. Pavel však pochopil, jaké je kouzlo černobílé fotografie a jaká je jeho síla v černobílém zobrazování.

Věkem jen o málo mladším je druhý Pavel, tentokrát Juřík. Je ve Fotoklubu Svitavy jen o málo kratší dobu, přesto fotografuje téměř stejnou dobu jako starší Pavel. Fotografické úspěchy sbíral již na základní škole, tehdy mu škola vydala dokonce malou knížku fotografií. Po příchodu na svitavské gymnázium byl lapen zcela. Nejenže reprezentuje fotoklub, ale úspěšně také svou školu, kde více jak dva roky vede dnes již také úspěšný školní fotokroužek. Stejně jako Pavel „starší“ sbírá Pavel „mladší“ také úspěchy v soutěžích, publikuje, vystavuje. Není snad v naší zemi juniorská fotosoutěž, z které by si Pavel Juřík nepřivezl ocenění. Získal si takové postavení mezi českými fotojuniory, že už několikrát s úsměvem zaznělo z úst pořadatelů některých soutěží, že „budeme muset toho Juříka zastřelit, aby měli šanci i ostatní“. Také Pavel Juřík pracuje s digitální technikou, také on se věnuje spíše černobílé fotografii, ale barvou nepohrdá. Také jeho fotografie nevznikají jen tak stisknutím „spouště“ jen tak leckde. Na jeho fotografiích je patrná promyšlenost, pohrává si s kompozicí a s detailem.

A pak tu máme hosty obou Pavlů. Jsou to studentky svitavského gymnázia. Ty mladší, které před několika měsíci začínaly od nuly, mají již nějaké zkušenosti s vystavování a soutěžením. I nějakým oceněním by se mohly pochlubit. Hledají se, ale chytají se. Nejstarší z nich osmnáctiletá Karolína Štursová dosud nesoutěžila, nevystavovala, přesto má „venku“ již řadu plakátů, grafických návrhů, studentských maturitních tabel, dokonce i obal na CD.

Všechny vystavující spojuje společný zájem, mládí a hlavně nadšení. Kéž by jim všechno vydrželo. A to včetně onoho mládí.

Milan Báča, Fotoklub Svitavy (květen 2009)